NAILS - Every Bridge Burning
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, tlak a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Pro mě je to zatím domácí rockové album roku 2013. Tomáš Zakopal zná mapu a přesně ví, jak udělat hitovky, kterými nepohrdnou ani alternativní špindírové z noiserockové scény, ani příznivci neotřesitelným kultů, jakými jsou třeba BLACK SABBATH, nebo novodobějších rockových idolů formátu FOO FIGHTERS. Vše je podřízeno tomu, aby byla zachována písničkovost skladeb a současně originální špinavý zvuk kytar.
„Vzdušný, zrnitý a ledabyle elegantní rock na léto.“
Oproti minulé nahrávce mám pocit, že SAADE jdou trochu více naproti posluchači. Kontury skladeb jsou více líbivé a nebál bych se použít i slovo „romantické“, ale pozor - vše je současně (jako vždy) opracováno velmi dřevorubecky. Zvuk je rezavý, chlupatý, kytara skřípe, vazbí, vrní a přehrává si flanger efekt ze strany na stranu. Stále je tu dost řezavého grunge a stoner rocku, které i ze skladeb, kde na pozadí šlape klavír, dělají písničky pro chlupatý týpky, co si škrtají sirku o své vlastní strniště.
Kdo měl u tohoto dua strach z toho, že nový bubeník hodí dvojčlennou kapelu někam jinam, se strachovat nemusí. Změna na postu bubenické stoličky jen podtrhuje to, že principál Zakopal drží tvorbu skupiny velmi pevně ve svých rukou. Řemeslně naprosto skvěle vyvedená práce, živě to nemá chybu a přichází léto, takže nečekejte. Tohle je přesně hudba pro dlouhé letní roadtripy.
7,5 / 10
-bez slovního hodnocení-
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, tlak a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Další alternativa pro příznivce BORKNAGAR je tato parta z Rocky Mountain. Sice nic převratného, ale jízda je to patřičně ostrá i melodická, plná hezkých momentů a přesvědčivé instrumentace. I střídání growlingu a čistého vokálu je namixováno s přehledem.
Páni muzikanti, hoďte tam něco svižného a veselého, kytary ať závodí s klávesami. Dobré, to je ono. Trochu kýčovité jak ti Taliáni STAMINA. A kdo je ten starý pěvec v novém čepci? Ale, nebyl on u ROYAL HUNT? Dobře jste to skloubili, radost poslechnout.
V pátek nás čeká masivní exploze v podobě novinky německých kanonýrů, to se cítím oprávněn tvrdit už na základě luxusního čtyřpísňového EP, které obsahuje ten nejlepší melodický black / death s hnilobným pachem obinadel a lidského masa. Fans do haptáku!
A jsou zpět. Po dekádě odmlky. Opět rozjuchaní, lehce infantilní, ale hlavně maximálně kreativní a hraví. Deska, u které se prostě nejde nepohupovat do rytmu. Je v tom nezbedná nakažlivost.
Řecký instrumentální postrock, jenž koketuje s blackgazem, ambientem i cinematickou hudbou, který se nebojí ani klávesových ploch a piana. Fascinující vizuál skvěle odráží znepokojivost a melancholičnost jejich hudby.
Další španělský příspěvek do už nyní bohaté nadílky výborných doom metalových nahrávek letošního roku. „Espectres“ je klasický, dřevní a čistý doom, přesto stále velmi emotivní a prodchnutý krásně ponurou atmosférou.